Možná jsi to už někdy zažila. Máš něco na srdci, něco, co tě tíží. Je to pro tebe důležité, ale máš strach partnerovi něco říct.
A místo toho, abys to řekla, zůstaneš zticha
Možná si v duchu říkáš:
„To nemá smysl, on mě stejně neposlouchá.“
„Nechci ho naštvat, radši to nechám být.“
„Možná přeháním, asi to není tak důležité.“
A co se stane pak? Neřekneš nic, ale v hlavě ti to šrotuje dál. Cítíš smutek, možná vztek. A hlavně zklamání sama ze sebe, že ses zase neprojevila.
Co většina žen dělá, když se bojí něco říct?
Mlčí a myslí si, že to časem „nějak“ přejde, nebo že se to vyřeší samo.
Doufají, že partner pochopí, co cítí, bez toho, aby mu to řekly.
Když už něco řeknou, vyčítají nebo mluví v náznacích, protože je strach přiměje k obraně.
Znáš to? Tohle ti ale nepomůže. Strach, který tě zastavuje, se sám od sebe nezmizí.
Možná si to i ty už zkoušela změnit…
Mnoho žen se snaží zbavit strachu z komunikace tím, že své pocity potlačují. Doufají, že situace „nějak sama přejde.“ Mnohé si říkají, že není potřeba věci zveličovat, nebo se snaží být „tou silnější,“ která se přizpůsobí.
Často si nasazují masku klidu a předstírají, že je vše v pořádku. I když uvnitř cítí zklamání, smutek nebo frustraci. Jenže potlačované emoce nezmizí, naopak se hromadí. A později vybuchnou v podobě mohutné a nečekané erupce sopky, což situaci ještě zhorší.
Jiné ženy naopak zkoušejí partnerovi své pocity naznačit v naději, že je „sám nějak pochopí a dovtípí se.“ Používají náznaky, tiché výčitky nebo doufají, že si partner všimne změny v jejich chování a dojde mu to.
Jenže muži (stejně jako my ženy) nejsou čtenáři myšlenek
A když muži nedostanou jasné a přímé sdělení, nic nepochopí. To ženy utvrdí v pocitu, že nemá smysl něco říkat, a uzavřou se ještě víc.
Takové pokusy nevedou ke skutečnému řešení. Jen to prohlubuje vzdálenost mezi partnery a v obou dvou narůstá pocit, že komunikace ve vztahu nefunguje.
Možná si i ty zkoušela různé kurzy komunikace…
Číst knihy o vztazích nebo vyhledávat techniky, které slibují rychlé výsledky. Třeba „5 kroků k dokonalé komunikaci“ nebo „Jak změnit chlapa během týdne.“. Tyhle techniky si mnohdy zakládají na konkrétních frázích či scénářích.
Ženy se je snaží naučit nazpaměť. Nebo stojí na manipulativních praktikách, jak partnera přimět dělat to, co chtějí. Jenže tyto metody neřeší podstatu vnitřní nejistoty a strach z projevu.
Stále se snaží překonat strach partnerovi něco říct
I když se jim podaří některé techniky vyzkoušet, tak v nich jejich nejistota zůstává. Cítí se nepřirozeně a neautenticky.
A motivačními citáty nebo metodami posilování sebelásky se to také nelepší. I když tyto přístupy mnohdy silně posílí sebedůvěru, často se vyhýbají přímé práci se strachem.
Tak jak na to, když máš strach něco říct?
Jen velice málo přístupů pracuje s neschopností komunikovat, vyjadřovat se, pojmenovávat své potřeby a v pravdě je sdělovat blízkým včetně uvolnění kořenových příčin.
🔑 Začni malým cvičením.
Najdi si chvilku klidu a napiš si odpovědi na tyhle otázky:
Co přesně cítím a proč mě to trápí?
Co bych chtěla, aby partner věděl?
Jakou změnu by mi to přineslo, kdyby to věděl?
Jaké pocity bych chtěla cítit z jeho reakce?
Když si to napíšeš, získáš větší jasnost. A hlavně si uvědomíš, že tvé pocity jsou důležité. To, co chceš říct, má hodnotu.
Proč tě tenhle strach vlastně drží zpátky?
Pak je tu druhá část cvičení. Představ si, že se mu to snažíš. Zapisuj si, co ti při takové představě běží v hlavě za myšlenky.
Třeba myslíš na to:
„Co když mě odmítne?“
„Co když to nezvládnu říct správně?“
„Co když mu na tom ani nezáleží?“
„Co když mu na mě už nezáleží?“
„Co když mě kvůli tomu opustí?“
A i když je to cvičení, tak ho prožívej naplno.
Stoupni si před zrcadlo. Vyslovuj své věty nahlas. Zkoumej, co cítíš ve svém těle.
Pozoruj, co to s tebou dělá. Je normální cítit nejistotu. Ale když tě tenhle strach ovládá, dusí tvůj hlas a zmenšuje tvou hodnotu.
A ty si zasloužíš být slyšena. Nejen proto, že to, co cítíš, je důležité, ale proto, že to může změnit váš vztah.
Nastav si to jinak…
Přejdi na třetí část cvičení. Rozhýbej se, zacvič si, zaskákej nebo zatanči. Dodej do svého těla energii ve formě pohybu.
Potom se několikrát hluboce nadýchni a vydýchni. Pokud ještě cítíš strach, tak si zařvi nebo zaječ. Prožívej přitom spojení se svým strachem.
Natrénuj si to nanečisto…
A pak si představ, že se svému partnerovi podíváš přímo do očí. A teď v klidu a beze strachu mu řekni přesně to, co potřebuješ vyslovit. A místo obrany si představuj, jak ti naslouchá a rozumí ti.
Možná ti to nebude připadat možné. Možná, že to napoprvé nebude dokonalé. Ale udělala jsi první krok.
A to je odvaha. Opakuj si tohle cvičení klidně vícekrát. Nebo si trénuj různé situace, které právě ty potřebuješ projít.
Udělej jakýkoliv krok, hlavně nezůstávej na místě.
A příště, až mu budeš chtít něco říct, zkus začít takhle: „Ráda bych s tebou něco probrala, protože mi na tom záleží. Je to pro mě důležité, protože…“
Jen tím, že vyjádříš svoje pocity, dáváš svému hlasu sílu. A to je začátek změny.