Proč je dobré přijmout a milovat své jizvy na těle i duši

Jizvy jsou něco, co nás provází životem. Ať už jsou to jizvy na těle nebo na duši, každá z nich má svůj příběh. Proč je dobré přijmout a milovat své jizvy na těle i duši? To najdete v závěru tohoto příběhu, který je jeden z těch šťastnějších…

Může jizva způsobit konec vztahu?

Co všechno se může odrážet v našich vztazích? Je toho mnoho, a tak nějak tušíme, že vztahy jsou odrazem našeho nitra. Ale kam až to může zavést, pokud nevidíme ani v těch nejbližších zrcadlech to, jak se k sobě chováme?

Před pár měsíci mě navštívila paní Hana s prosbou, zda bych jí neprovedla těžším obdobím v jejím vztahu. S partnerem se od sebe už několik let odcizují a hledala cesty, jak si být opět blíž. Necítila se ve vztahu spokojená, šťastná a milovaná.

A v tomhle stavu neměla ani myšlenky a ani chuť na nějaké partnerské hrátky a dovádění. Což překvapivě zvedalo další vlny frustrace a střetů s partnerem, který se cítil odmítaný, nedostatečný a dával jí to při každé příležitosti najevo.

Co jsme našli pod povrchem?

První náznaky se začaly objevovat, když jsme se začaly společně nořit do hloubky, co je pod tím zjevným, co mi zatím o sobě vyprávěla. Když před lety rodila své dvě dcery, nečekala, jak moc jí změní nástřih při prvním porodu a co dokáže jizva po císařském řezu, kterou rodila druhou dceru.

Nejen fyzicky, ale hlavně emocionálně. Když jsme se vrátili do té doby, tak se cítila být méně ženou, neschopná normálně odrodit a styděla se za své tělo. Jizvy na svém těle nesla jako stigma hanby. Jako trvalou připomínku toho, že není běžná žena.

Jak se to podepsalo na vztahu?

Nástřih po prvním porodu se pomalu hojil. Od manžela si vyžádala dlouhý čas na zotavení. A on čekal. Celých 9 měsíců jí nabízel pomoc a péči. Přál si být součástí hojení znamení, které bral jako přirozenou součást narození jejich společného dítěte.

Když po 10 měsících od porodu souhlasila s milováním, byla v ní malá dušička. Nepřipadala si tam dole hezká. I přes všechna ta ujišťování, že jí zůstane sotva viditelný tenký proužek, na který brzy zapomenete, se tak nestalo.

Jizva byla stále vidět a měla pocit, že vystouplá jizva u brány jejího ženství už navždy zůstane bolestivou daní za dítě, která byla vybrána na jejím ženství a sebevědomí. A v tom se ještě navíc utvrzovala tím, že si myslela, že ji tak vnímá i její muž.

A to ještě netušila, co přijde dál…

Trvalo jí další rok, než se jizva s péčí začala zmenšovat. Tou dobou začali s manželem mluvit o druhém miminku. Hrozila se té chvíle, kdy jí zase bude nabídnutý nástřih pro její dobro a celý kolotoč se zopakuje.

Jenomže tentokrát to bylo úplně jinak. Do jiného stavu přišla hladce. Celé těhotenství probíhalo jako podle příručky. Ale na konci se to pokazilo. Ani se nenadála a ocitla se místo u porodu na operačním sále na neplánovaném císařském řezu.

Nedokážeme si ani přestavit všechen ten stres a obavy, co asi bude s miminkem. Navíc šlo o případ s celkovou anestezií, takže u porodu fakticky nebyla při vědomí. Ale povedlo se to a narodila se jim druhá dcera.

Další turbulence ve vztahu?

Tentokráte zážitek z neplánovaného císařského řezu silně ovlivnil manžela. Ten měl být u porodu a nebyl na to připravený. Nevěděl, co se bude dít. Nikdo mu na místě nic neřekl a měl velký strach o svou ženu.

Navíc už doma jednu dceru měli, takže se k tomu přidaly další obavy, co bude. A je nesmysl si myslet, že muži porody nijak zvlášť neprožívají. Traumatizace partnerů je dalším silným tématem, o kterém se tolik veřejně nemluví, a přesto ovlivňuje vztahy.

A také v tomto případě se šestinedělí protáhlo na bezmála rok. Hanka podle instrukcí lékařů o jizvu pečovala, ale ještě dlouhé měsíce cítila zvýšený tah a tlak na břiše, se kterým jí nikdo nedokázal poradit. Odbývali ji jen odpovědí, že to po čase přejde.

Přestala být pro sebe „ženou“…

Neplánovaný císařský řez byla rána pro její nalomenou ženskou sebedůvěru. Když zůstala s dcerami sama, často plakala. Vyčítala si to a hledala důvod, proč zrovna ona musí mít takto zjizvené tělo. Vždyť přeci před těhotenstvím vypadala tak skvěle.

Když se dívala na sebe do zrcadla, její pohled vždy jako první sklouzl na jizvu po císaři. Často si prohlížela své těhotenské strie na břiše, bocích a zadečku. A pokaždé to v ní vyvolalo smutek z toho, že už není tou pěknou ženskou, jako dříve.

Nic na tom nezměnilo ani ujišťování manžela, ani pochvalné věty od kamarádek, které jí její postavu záviděly. Ona sama se přestala vidět jako ta šťavnatá žena, kterou si její muž vzal a kterou by měla být.

Co nepřijetí části těla udělá se vztahem?

V důsledku svého vlastního smýšlení o sobě začala hledat „výmluvy“ jak se vyhnout blízkému kontaktu s manželem. Přestala se před ním převlékat. Už si spolu nedávali vanu jako dřív. Čím dál častěji ji bolela hlava, když mělo dojít na něžnosti.

Tak to začalo jít postupně s jejich vztahem od desíti k pěti. Netrvalo dlouho a začaly konflikty a hádky. Domácí nepohoda, vyhýbání se, obviňování, zda někoho náhodou nemá. A přitom je to zcela logické.

Nikdy za celé ty roky totiž manželovi neřekla, co jí vlastně tak moc trápí. Nikdy se ani slůvkem nezmínila o tom, že si jako následek porodů nese tíži toho, že už si nepřipadá dost jako žena pro svého muže.

Proč nikdy není pozdě na změnu?

Téměř každý člověk si v sobě nese něco, o čem se mu špatně hovoří a nejraději by to ve svém životě neměl. Je obtížné tato témata otevírat, zvlášť ve vztahu s těmi nejbližšími, na kterých nám záleží. Nechceme je zraňovat ani jim ubližovat.

A proto častokráte ubližujeme raději sami sobě. Znáte to? Hanka už teď ví, že v tom není sama. Mnoho z nás bojuje s přijetím svých jizev, ať už jsou jakékoliv. A zvlášť ty jizvy, které se dotýkají intimních partií jsou obzvláště zraňující.

Vždy máme na výběr. Buďto si tu tíži poneseme dál až do konce života, nebo se rozhodneme pro změnu. Protože změnit to lze. A v dalších odstavcích se dozvíte, jak na to.

Jaké jsou typy jizev a jejich vliv na tělo

Když se řekne jizva, většina lidí si představí zjizvené rváče, kteří nosí hrdě své jizvy v obličeji, jako znamení vyhraných bitev. Jiní si představí jizvy po říznutí na ruce, puchýř po spálení nebo opaření, ale málokoho napadnou ještě další druhy jizev.

Existují různé typy jizev:

  • Mechanické
    po operacích, úrazech, císařském řezu
  • Emoční
    nesou emoční zátěž událostí, při které vznikly
  • Chemické
    vznikají následkem tetování, piercingů

Všímáte si někdy, jaké máte v okolí jizvy pocity? Cítíte bolest? Necitlivost? Stažení? To vše jsou signály, že tato jizva potřebuje péči.

Ale to není všechno. Náhodou netrápí vás bolesti či stažení jinde, než kde máte jizvu? Ona to totiž není náhoda. Jizvy ovlivňují celé naše tělo, nejen místo, kde se nacházejí. Pod povrchem dochází k řetězení a následkem jedné jizvy na břiše můžete špatně došlapovat na jednu nohu.

Proč pečovat o své jizvy?

Péčí a uvolněním jizev můžeme předejít řadě problémů. Od nepříjemných pocitů v místě jizvy až po bolesti hlavy, zad i kloubů. Ten, kdo to nikdy nezkusil, tak ani netuší, jaká úleva se dostaví.

Běžně se setkávám s tím, že po císařském řezu může jizva ovlivňovat i funkci močového měchýře a střev? Ano, i takový mocný dopad mohou mít zdánlivě nevinné jizvy.

Kolik emocí se ukrývá v jizvách?

Teď ruku na srdce. Kolik z nás se za své jizvy stydí? Míváte i vy někdy pocit, že vás vaše jizvy dělají méně atraktivní či méně ženské? Kolikrát vás trápila otázka, jaký postoj k vašim jizvám budou mít vaši partneři?

V jizvách se ukrývají spouštěče emocí, které jsme prožívali v okamžiku události, při které jizva vznikla. Je to až k neuvěření, že si tělo dokáže zapouzdřit emoce, které jsme nemohli vykřičet, protože jsme při tom byli v celkové anestezii a nemohli jsme.

Přichází čas to změnit. Naše jizvy jsou součástí našeho příběhu a nás samotných. Nesou v sobě informace, které jsme prožívaly, když vznikaly. A plně si zaslouží naši lásku a přijetí.

Proč je tak důležité se s jizvami spojit?

Odmítání něčeho, co je fyzicky, emočně a energeticky spojené s naším tělem není ta nejlepší možná cesta. Dokud budeme popírat stav, který proběhl, nemůže se nikdy uzdravit. A pro jizvy to platí dvojnásobně.

Když se začneme s jizvami spojovat. Uznáme situaci, při které vznikly a dosáhneme míru, tak nám to přinese úlevu na těle i na duši. Jaksi „mimochodem“ se nám zlepší vztah k našemu vlastnímu tělu. Začneme se cítit sebevědomější a žádoucí.

Navíc uvolníme do vědomí a projevíme doposud uzavřené a zapouzdřené informace a emoce, které touží být projeveny a viděny. A dokud nejsou, tak nás sužují, berou naši energii a podílí se valnou měrou na celkové nepohodě v životě.

Jak se začít spojovat s jizvami?

Zkuste si představit, že vaše jizva je malé dítě, které potřebuje vaši lásku. Hlaďte ji, mazlete se s ní, posílejte jí léčivou energii. Uvidíte, že se váš postoj k ní změní.

A znovu připomínám, nejste v tom samy. Podle průzkumů se až 80 % žen po císařském řezu potýká s negativními pocity ohledně své jizvy. Ale vy máte teď možnost s tím začít něco dělat!

Teď už víte, proč je péče o jizvy tak důležitá.

Ale jak na tu správnou péči?

Kdy je ten správný čas a jak masáž probíhá? Je tu spousta otázek a mnoho často protichůdných rad. Ideální je začít s masáží cca 3-6 měsíců po vzniku jizvy. V té době už je zhojená, ale ještě poddajná a schopná se měnit.

Při masáži se jizva změkčuje, uvolňuje, prokrvuje a srovnávají se vlákna. Jak často se má jizva masírovat? Ideálně denně 5-10 minut, nebo alespoň obden. Můžete používat měsíčkový olej, jojobový olej nebo třeba bambucké máslo.

Důležité je, aby masáž byla vědomá. Co to znamená? Vy jako přijímající zaměřujete svou pozornost do místa jizvy a vnímáte, co vám přichází. Zde je jednoduchý tip: Zkuste při masáži jizvy zhluboka dýchat do břicha. Vnímejte, jak se jizva s nádechem zvedá a s výdechem uvolňuje.

A co když je jizva stará několik let?

I s tou se dá pracovat! Může to trvat déle, ale výsledky stojí za to. Rozhodně si neponechávejte své jizvy dál v odsouzení a odmítání. Nikdy nevíte, kolik se toho ve vás díky ní ještě zadržuje.

Zvlášť jizvy, které vznikly za dramatických okolností, jako jsou úrazy a nehody. Ale ze zkušenosti vím, že každá jizva dokáže překvapit. I ty, kteří si mysleli, že mají tu situaci už dávnou zpracovanou.

V každé jizvě při a po masáži může dojít k uvolnění emocí s ní spojených. Pláč, vztek, smutek… To vše jsou přirozené reakce, které pomáhají jizvu uzdravit.

Pečujte o své jizvy…

Vím, že se teď díváte se své jizvy novýma očima. Že v nich teď dokážete uvidět přirozený důsledek hojení a nositele svého životního příběhu. Něco, co si zaslouží naši péči a lásku.

Kdyby vás cokoliv zajímalo nebo jste si chtěli domluvit masáž své jizvy, neváhejte se mi ozvat. Ráda vás na vaší cestě podpořím.

A na závěr jedno moudro, které mě provází životem: „Jizvy ukazují, kde jsme byli. Nepředurčují, kam jdeme.“

S láskou k vám a vašemu tělu, Soňka Čižíková