Jak se zbavit strachu co nejrychleji

Ženy za mnou přicházejí a říkají mi: “Jak se zbavit strachu…, chci se toho zbavit…, chci potlačit svůj hněv…, chci odhodit nenávist…” a podobně.  A já je chápu. Nikdo nechce trpět. Ale právě tady začíná jeden z největších mýtů.

Jeden z největších mýtů?

Také jste se někdy cítili, jako kdybyste museli všechny nepříjemné pocity rychle zahodit, potlačit nebo je vymazat ze svého života, abyste konečně byli „v pohodě“?

Chápu to, že slyšíme všude okolo sebe rady typu: „Zbav se strachu, potlač hněv a nebreč.“ Tyhle věty se tu tradují tak dlouho, že jim spousta lidí začala věřit.

Právě tohle je jeden z největších mýtů. To, že strach, hněv nebo ohromný smutek je něco, co se musí za každou cenu vymýtit a „nezaclánět“ nám v našem běžném dni.

Jak se zbavit strachu ale nefunguje

Jenomže když emoce odstrkujeme, vnitřně se tím oslabujeme. Stavíme proti sobě přirozenou součást naší psychiky a výsledkem je pak vyhoření a pocit prázdnoty.

Třeba:

• Když někdo dusí vztek, tak ho trápí bolesti hlavy nebo žaludku.
• Kdo zahání strach, mívá noční můry, může se začít bát ještě víc a nevědomky se uzavírá do sebe.
• Snaha „odstřihnout“ nenávist často vede k nekontrolovaným výbuchům jindy.

Chci tím říct, že naše emoce nejsou nějaký odpad, který vyhodíme do koše a zmizí. Za každou emocí totiž stojí volání našeho nitra. Výzkumy v oblasti psychosomatiky jasně ukazují, že potlačené emoce vyvolávají napětí v těle i mysli. A nic se tím neřeší, jen se hromadí neprojevená a nevyjádřená energie.

Co funguje mnohem lépe?

Přitom mnohem lépe funguje jiný pohled, který říká: přijměme své emoce a začněme s nimi pracovat. Ano, i s těmi neoblíbenými negativními. Ony totiž skrývají silnou energii, která se dá kultivovat, místo aby ničila.

Argumentů mám hodně, ale ten nejdůležitější je ten, že přijetí a vědomá práce s emocemi nám nebere sílu. Naopak ji vrací zpátky. Dává nám možnost proměnit je v užitečnou energii, místo aby nás ničily zevnitř. Když sami sebe přestaneme dělit na „dobrou” a „špatnou” část sebe sama, automaticky pociťujeme větší rovnováhu, klid a odolnost.

Vím, že k trvalé změně vede postupná cesta. Nikomu se nechce setkávat se se svými bolestmi ukrytými v hloubce. Ale je to stejné jako s potápěči. Také se hned nevrhají do největší hloubky do potopených vraků lodí. Trénují postupně, po krocích, které sami zvládnou. Noří se do větší hloubky týden za týdnem, měsíc za měsícem.

Co tedy můžeme dělat jinak?

• Přiznat si, že mám starost, strach nebo hněv. Je to lidské.
• Pojmenovat příčinu: “Proč mě to bolí, co je opravdovou příčinou mých obav?”
• Přijmout a vědomě zpracovat tuhle energii, třeba mluvením, pohybem a dechem.
• Začít vyrovnávat protikladem: strach vyvažuju odvahou, hněv transformuju tvořivostí a akcí.

Vím, že teď to pro mnoho z vás znít hodně nekomfortně. Otevírat se vlastní zranitelnosti a místo potlačování jít přímo k jádru věci. Ale právě vykročení na tuto cestu vede k tomu, abychom se cítili klidnější a naplněnější.

Jaké nové výhody tato změna přinese?

Především se otevře cesta k přijetí celého svého já. Místo potlačování se naučíme vnímat to, co v sobě neseme a přejeme si, s tím souvisí i jasné vymezení našich hranic a příčiny problémů budeme reálně řešit, ne se jich zbavovat jako dosud.

A první krok? Naučit se pozorovat vlastní emoce a přiznat si je.

Druhý krok? Postupně hledat, jak „nenáviděné“ emoce využít konstruktivně (třeba vést srozumitelnou konverzaci o tom, co mě trápí, projevovat zdravý hněv k určení svých hranic).

A třetí krok? Uvědomit si, že to chce čas, trpělivost a pracovat na sobě třeba i s vhodným průvodcem.

Proč to zabere?

Protože to, co vnímáme negativně, je potřeba poznat, přijmout a zapracovat do sebe. Tedy vyrovnat protikladem, abychom směřovali k celistvosti namísto oddělenosti, která je výsledkem toho, že hledáte, jak se zbavit strachu co nejrychleji. Odměnou vám bude větší lehkost, pevnější vztahy a pocit, že jste opravdu své emoce zvládly.

Pozoruji, že jako lidé jsme na téhle cestě všichni společně. Vzduchem občas létají emoce, občas peprná slova, ale díky sdílení a pochopení příčin, proč se to stalo, to dostává nový, léčivý rozměr.

Proč to neodkládat?

Teď je ten správný čas otevřít dveře změně a nedovolit, aby nás vlastní prožívání stahovalo zpět. A když se vydáte na cestu poznání, začnete rozumět i hlubší moudrosti svého těla.

Představuji si budoucnost, kde každá žena dokáže zdravě a k růstu využít i ty „temnější“ emoce a rozzářit své dny novou silou. Budoucnost, v níž se ženy nebojí být se svými pocity v otevřeném kontaktu a dokážou proměnit i silný vztek v motor, který je posune vpřed.

Co můžete udělat teď?

A přesně k tomu vás srdečně zvu. Pokud cítíte, že nastal čas „Získat zpět svoji energii,” tak brzy začíná další roční cyklus s mých osobním provázením, ve kterém krok po kroku získáte zpátky svou energii a radost.

Co o ročním cyklu říkají ženy, které jím prošly?

💬 „Když jsem si dovolila otevřít, myslela jsem, že se rozpadnu. Ale ve skutečnosti jsem se poprvé poskládala. Ne z role. Ale ze své pravdy.“ – účastnice cyklu

💬 „Byla jsem unavená, ztracená. A bála jsem se, že změna všechno ještě víc pokazí…“ – účastnice cyklu

Jejich upřímné zpovědi najdete zde na stránce cyklu.

Přidejte se a otevřete dveře

👉 Zarezervujte si nezávazný motivační hovor a zjistěte, jestli je roční cyklus právě pro vás.
Odpovím na vaše dotazy ještě před tím, než se rozhodnete do cyklu vstoupit.

Objevte, že cesta k uzdravení začíná v přijetí všeho, co v sobě nosíme
Ten jeden krok může změnit celý váš rok.
A možná i život.

S přáním krásného dne

Soňka Čižíková