Komunikuješ až na poslední chvíli, až to opravdu hoří?
V sebeobraně vyčítáš křivdy z minulosti?
Říkáš mu od plic co ti na něm vadí?

Snažíš se to dokola vysvětlovat?
Skáčete si navzájem do řeči až na sebe řvete?
Obviňujete se kdo za co může a kdy kdo a co neudělal?

Cítíš, jak ti tvá energie kterou věnuješ na zlepšení vztahu uniká?
A dokonce ani partner nemusí mít poslední slovo.
Stačí když odejde a pomyslně bouchne dveřmi a pak je tichá domácnost…

Necháváš ho, ať je po jeho.
Navenek to vypadá, že se pořídíš.
Ale jsi uvnitř nespokojená a pak mu to “osladíš”.

Snažíš se "něco zlepšit" a on stále nechce nic řešit.
Říkáš mu jak se cítítíš a co tě trápí a on se u toho stejně rozčílí.
Ujedou ti nervy, spadneš do emocí a pak už na něj jen křičíš co ti na něm vadí.

Opakuješ dokola otázky, když na ně nedostaneš odpověď.
On si stále mele tu svou.
Cítíš tu chvíli, kdy uvnitř tebe bublá sopka a ty začneš zuřit.

Po hádkách ti přichází pocity viny ukřivděnosti.
Ztrácíš nadhled a nevidíš, proč se ON k tobě tak chová.
Děláš ústupky proti sobě, jen aby bylo na chvíli příměří.

Věčně ustupuješ, že už málem nemáš kam?
Omlouváš se za věci, které jsi nespáchala?
Snažíš se vyhovět a raději spoustu věcí neřešit, jen aby byl klid?

Zažíváš strach z odmítnutí nebo osamění.
Necháváš se přesvědčit o jeho úhlu pohledu.
Znovu uvěříš slibům, které se pak stejně neplní.

Komunikujete společně jen málokdy jiné než "provozní věci".
Hlavně ho zajímá, aby fungovala domácnost a bylo postaráno o děti.
Připadá ti, že partner už nemá o nic zájem.

Možná, že si už dokonce každý z vás řeší své problémy sám.
Možná, že tě už úplně ignoruje.
A ty se cítíš odstrčená, odcizená a pod ohromným tlakem.

Je už té (ne)komunikace na tebe za tu dobu moc.
Vyhasíná ti naděje, že se komunikace mezi vámi někdy zlepší.
Na všechno pomalu rezignuješ.

Je ti z toho smutno, vždyť tě přeci miloval.
Nevíš kudy kam a cítíš beznaděj.
Začínáš přemýšlet o tom, jestli si nezasloužíš někoho lepšího.

Pravý důvod úniků energie a nesouladu ve vztazích se skrývá pod povrchem.
Na první pohled není vidět.
A partneři ho přes bolest, kterou si navzájem působí nejsou schopni poznat.

Vyčítáš mu to, co na něm vidíš...
Opakuješ mu stále dokola to co ty chceš...
Požaduješ od něj změny...

Ptáš se ho jak se měl a co prožíval...
Tlačíš ho do kouta, aby bylo po tvém...
Děláš s ním dohody a někdy ustupuješ, aby si později vyrazila vpřed...

Proto se tvůj partner brání výčitkám a preventivně na tebe útočí...
Proto odchází, když mu opakuješ stále stejné věci...
Proto nechce nic měnit a říká, že je spokojený tak, jak to je, když chceš po něm změny...

Proto tvůj partner reaguje nepřiměřeně, když se ho vyptáváš jako jeho máma...
Proto se tvůj partner po pár dnech vrátí do starých kolejí, i když ti slíbí že to bude dělat jinak...
Proto není ochotný zapracovat na sobě, když mu předhazuješ, jaký je...

Někdo preventivně zaútočí, aby pak nebyl sám zraněný.
Někdo se preventivně stáhne a mlčí, aby neposkytl prostor pro zbytečné drama.
Někdo odejde a myslí si svoje.

Proč si bolesti děláme vzájemně?
Proč se nemůžeme domluvit i když se milujeme?
To už se všechna láska vytratila?

Ženy chtějí partnerské situace řešit.
Mluví o tom dlouho doma.
Nebo se bojí něco říct a trápí je to uvnitř.

Muži tvrdí, že se nic neděje.
O problému neví a nic závažného v jejich partnerském vztahu nezaznamenali.
Nebo svalují vinu na ženu a vidí na ní samé chyby.

Ať na povrchu je cokoliv, v hloubce zažíváme strachy.
Je to pocit, který je v nás hluboce zakořeněný.
A máme ho všichni, muži i ženy.

Strategie jak se vyhnout zranění se liší.
Můžeme ženské strategie pozorovat u mužů, kteří jsou více v ženské energii.
A můžeme také mužské silové strategie pozorovat u žen, které jsou v mužské energii.

Víš jaké strachy ovládají tebe?
A víš do jakých strachů se trefuješ svému partnerovi?
Poznáš své strategie, jak se vyvarovat svému strachu?

Víš kdy se ze strachu vyhneš komunikaci?
Víš kdy padáš do oběti a zkoušíš vzbudit u partnera lítost?
Víš jaké říkáš věty, po kterých partner hned vybouchne?

Můžeš si myslet, čeho se bojíš.
Můžeš s tím i pracovat.
Můžeš zkusit se strachu zbavit.

Ale pod povrchními obavami a strachy se skrývají hluboká témata.
Strach ze samoty, strach z opuštění, strach bolesti.
A pod tím vším je ještě strach ze smrti.

Můžeš si myslet, čeho se bojíš.
Můžeš s tím i pracovat.
Můžeš zkusit se strachu zbavit.

Ale pod povrchními obavami a strachy se skrývají hluboká témata.
Strach ze samoty, strach z opuštění, strach bolesti.
A pod tím vším je ještě strach ze smrti.

• se nebudeš bát komunikovat o svých potřebách a touhách?
• až budeš mít zase energii a sílu pro sebe své blízké?
• opět získáš radost ze života?
• začneš prožívat spokojený a naplněný partnerský život?

Vyzkoušela jsi kontrolovat svoje emoce, a stejně cítíš, že po chvíli v komunikaci vybouchneš.
Měnila jsi tón hlasu, abys byla milá a stejně v tobě zůstal pocit, že hraješ slušné divadlo.
Krotíš se a neskáčeš do řeči, ale on mluví o to víc a už vůbec se neptá, co si myslíš.

Nebo máš doma nemluvu.
Dáváš mu otázky, snažíš se ho rozmluvit a on mlčí nebo jen jednoslovně odpovídá to je dobrý.
Zkusila si i odejít k mamince nebo ke kamarádce, aby si všiml, že tam nejsi.

Cítíš, že to bylo zbytečné, že stejně nesdílíte, že nejste skutečně spolu?
Honí se ti hlavou, že ptát se ho na cokoliv už nemá vůbec cenu?
Jak ti je, když se snažíš bavit o všem možném, ale bez výsledku?

Změnilo se něco, když jsi byla trpělivá, naslouchala mu a netlačila na něho?
Naslouchal ti, když jsi ho požádala, aby tě vyslechl?
Dostala jsi podporu ve chvílích, kdy si jí potřebovala?

Marníš svůj čas a energii tím, že znovu a znovu začínáš komunikaci po nějakém čase z jiného úhlu?
I přes všechnu tu snahu vidíš, že nepostupujete v probíraných tématech?
Vyzkoušela jsi už všechno, co jsi pokládala za správné?

Myslíš si, že aby komunikace fungovala, tak musí chtít oba partneři?
Ukazuješ na partnera, že nedokáže mluvit otevřeně?
Hledáš, co jiným v komunikaci funguje a ve tvém vztahu ne?

Toužíš být hlavně upřímná a komunikativni?
Toužíš po vzájemné úctě a toleranci?
Toužíš po tom, aby tě druhá polovička je vnímala?

Toužíš vyjádřit partnerovi svoje přání a potřeby?
Toužíš s partnerem více mluvit a řešit vše v klidu?
Toužíš se zkrátka domluvit a nemít tichou domácnou?

• o existenční jistotu
• o udržení svého životního standardu
• z vyloučení z kolektivu
• z odtažení rodiny
• jestli to co řeknu ovlivní moje děti
• co budou říkat kamarádky nebo sousedi

Sama jsem zažila, že nic z vnějšku mi komunikaci ve vztazích nezlepšilo.
A ani nemohlo!
Dokud jsem v hloubce nerozkryla svoje niterné strachy, které mě ovládaly, tak se nic nezměnilo.

A bylo jedno, kdo vedle mě stál.
Dřív nebo později se i s jiným partnerem se ty strachy opět “ukázaly” a já nemohla zase svobodně komunikovat.
Zamrzala jsem, křičela a útočila a nevyjadřovala skutečně to, co jsem potřebovala, cítila a po čem jsem toužila.

Zřejmě se v tobě aktivoval ochranný mechanismus tvých strachů.
Je normální, že to tak máš, protože kým by si byla bez svých strachů a obav?
Od tvého narození ti tvoje strachy pomáhají přežít.

Protože se jako děti moc sami nebojíme, tak nás straší rodiče, sourozenci, pohádky, filmy a všichni okolo.
On se nikdo (tedy až na výjimky) moc rád nebojí a proto to tak skvěle funguje.
Důsledkem toho všeho strašení je, že neděláme v životě rozhodnutí a kroky, které nás mohou posunout.

Znáš to sama, to vím jistě, protože kolikrát si ve svém životě něco neudělala prostě jen proto, že ses bála?
Neskočila si z velké výšky, protože ses bála, že si natlučeš.
Nešla si sama plava do vody, protože ses bála, že tě sežere obří ryba.

Nenaučila ses skákat do té doby, než si se odhodlala skočit i přes svůj strach.
Nenaučila jsi se pořádně plavat do té doby, než si se odhodlala jít i přes svůj strach.
A tak i pro tebe platí, že když tě tvá situace vyčerpává, rozčiluje, nebaví a přeješ si ji změnit,
tak to většinu stejně neuděláš, protože se bojíš.

Pokud to zkoušíš, tak víš, že kontrolovat se je velmi náročné.
Je to nesmysl, protože přirozené je pro ženu být emotivní.
A pokud není žena emotivní, projeví se to na jejím zdraví.

Nebo je to stejné jako když věříš, že hádky jsou dobré, protože vyčistí vzduch.
A pak se hádáš každý den a kvůli každému nesmyslu.
Ale ty hádky a spory partnerský vztah vysávají.

Nemusíš už to déle vydržet, i když to tvá máma vydržela.
Nemusíš čekat až …, začít se měnit můžeš už teď.
Na změnu není nikdy pozdě, i když si občas myslíš, že už se to mezi vámi nemůže změnit.

Stála jsem před lety tam, kde teď stojíš ty.
Díky (ne)komunikaci se mi silně zhoršil zdravotní stav.
A já jsem zažívala strachy o existenční jistotu.

Cítila jsem strach z vyloučení a obavy, co tomu řekne moje rodina.
Strach o to, jak moje rozhodnutí ovlivní moje děti.
Co budou říkat na změny ve mě ostatní.

Rozklíčovala jsem a potkala se se svými strachy v hloubce.
Prožila jsem si tato setkání se strachy skrze tělo.
A strachy mě přestaly ovládat.

Moje mysl přijala mnoho užitečných informací.
Ale dokud mi tyto informace "nepřetekly přes tělo", v mém životě se nic neměnilo.
Proto vše co dělám s klientkami, je prožitek přes tělo.

Vystudovala jsem:
Kranio sakrální terapie v Institutu Dr. Upledger
Access Bars
Ayurvédu
Práci a ošetření hlavy

Stala jsem se lektorkou masáží miminek a malých dětí
Absovlovala jsem masérská školu pro sportovní a relaxační masáže
Reiki I a II. stupeň
Shambalu
Tréning odzbrojování traumat
Energetické léčení
Aroma institut
Baňkování, moxování, jehličky
Automatickou kresbu

A používám další celostní techniky a postupy.

Až si budeš s partnerem k sobě blíž.
Až budete spolu mluvit a on tě bude respektovat.
A ucítíš, jak bere tvůj názor jako od milující partnerky.

Až se přestaneš rozčilovat, že tě nevnímá.
Až u vás nebude tichá domácnost a dusno.
Až přestaneš mít strach se zeptat a budeš skutečně sama sebou.

Jaká by to byla pro tebe úleva?
Cítila by ses vyživená, šťastná a v klidu, bez strachů z opuštěnosti nebo samoty.
Ve skutečném partnerství respektovaná, rovnocenná a vyslyšená.

Až by si necítila nechuť  nebo odpor k jakékoliv komunikaci s partnerem..
Viděla by si, že to má ještě cenu, že o tebe stojí jako o ženu, chce s tebou i dětmi komunikovat a trávit čas.
Až by se i ve tvém vztahu stal najednou takový malý zázrak, který všechno to tvé stažení uvolní.

Až si budeš s partnerem k sobě blíž.
Až budete spolu mluvit a on tě bude respektovat.
A ucítíš, jak bere tvůj názor jako od milující partnerky.

Až se přestaneš rozčilovat, že tě nevnímá.
Až u vás nebude tichá domácnost a dusno.
Až přestaneš mít strach se zeptat a budeš skutečně sama sebou.

Myslíš si, že musíš čekat na jeho milostivé kývnutí či slovo?
Tak NEMUSÍŠ!

Pokud právě teď cítíš, že změnit partnerskou komunikaci můžeš jen ty sama, tak tady je pro tebe připravená cesta:

Součástí tohoto online kurzu je přístup do soukromé uzavřené Facebook skupiny výhradně pro členky kurzu.
V této skupině panuje bezpečné prostředí a nepotkáš zde žádného muže.
Své dotazy můžeš pokládat i anonymně, aby bylo tvé ožehavé téma skryto i před případnými kamarádkami nebo rodinou.

Je zaručena tvoje absolutní diskrétnost.
Žádné šmírování partnerem nebo rodinou.
Ty si sama rozhoduješ , co a jak budeš otevřeně sdílet pod svým jménem.

Kurz probíhá formou videí v uzavřené členské sekci na tomto webu.
Po uhrazení kurzu obdržíš automaticky přístupové údaje na svůj e-mail.
Praktické lekce se ti postupně otevřou v průběhu tří týdnů.
Dotazovat se můžeš kdykoliv v uzavřené FB skupině, výhradně pro tento kurz.